PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První dojmy z právě doznivšího festivalového dění jsou kolikrát ty nejdůležitější a tak vám ty naše přinášíme i letos. A že to budou zase jen oslavné ódy? No schválně, co myslíte...
RIP:
Dvacet let. Festival dosáhl vrcholu. Opět více lidí. Více kapel. Více všeho. Je otázka, jak se to může vyvíjet dál. Letos spousta drobných vylepšení v areálu. Exkluzivní koncert CULT OF FIRE. Ptačí monstra, jakoby z Panny a Netvora, obcházející areál. Parádní výstavky. Soupiska kapel složená z hvězd. Jak to udělat, aby se festival nestal fádním? Zvláště po tak vydařeném ročníku, jakým byl ten dvacátý. Letos se vsadilo na velká známá jména. Snad krom toho, že v hlavním čase dostali prostor MODERN DAY BABYLON, se hrálo na jistotu. Tím se dostávám k tomu, co mi chybělo a tím byl moment překvapení.
Velká jména ale nezklamala. V dramaturgii letos ubylo hardcoru na úkor metalu, což je trochu škoda. Nejsilnějším dnem byl rozhodně pátek. Bezkonkurenční vystoupení DEATH opravdu dojímalo, SEPULTURA s Derrickem Greenem festival naprosto rozdrtila. Stejně bezkonkurenční byl i uragán zvaný THE DILLINGER ESCAPE PLAN. Vrcholy jednotlivých dnů se ale odehrávaly i na vedlejší scéně, například hypnotická AMENRA byla velmi výrazným vytržením z reality v první den.
Letos měl Brutal Assault i jednoho velkého nepřítele. Slunce a prach. Měl jsem ho všude. Měl jsem ho na botech, oblečení, v nose i v očích, které mě pálily. Ke konci jsem měl pocit, že prach nejen smrkám a brečím, ale i krkám a prdím. Nešlo před ním utéct. Ostatně stejně jako před sluncem a vedrem. Respekt všem co dováděli v kotli.
Konečně jsem objevil i antioxidantové čaje a hlavně i kavárnu s neslyšícími. Takže už si umím říci ve znakovém jazyce hned o několik nápojů, poděkovat a několik další věcí. Obsluha velmi příjemná a trpělivá. Super byly i brutalikony, ať už u piv, stánků, míst. Mě obzvláště potěšilo přehledné označení veganských stánků, díky čemuž jsem měl možnost ochutnat skvělou špenátovou polévku, špízy od Tulasi, dobré i když poněkud drahé dobroty v indickém stánku nebo vegetariánská pizza s dlouhým česnekovým chuťovým ocasem. Z nealko nápojů jednoznačně zázvorka v Kafce, škoda těch front.
TOP: DEATH DTA, SEPULTURA, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, AMENRA
Naše sluníčko a mráček aneb 2/3 Metalopolis Brutal Assault teamu:
Rudi:
Ten moment, keď kultový fotograf Peter Beste vystavuje svoje nórske blackmetalové diela na festivale, v prekrásnom priestore, osobne sa rozpráva s fanúšikmi a neskôr využije fotogenickosť vojenskej pevnosti, aby urobil zábery pre pánov zo Sunn O)) - presne v takom momente si uvedomíte, kam sa Brutal Assault za 20 rokov vypracoval. Je z neho renomovaná kultúrna inštitúcia celosvetového významu. Klobúk dolu, páni organizátori.
Hudobný top BA 2015:
1. AMENRA
2. DEATH DTA
3. THE DILLINGER ESCAPE PLAN
4. WALLS OF JERICHO
5. HEAVEN SHALL BURN
Další 2/3 Metalopolis Brutal Assault teamu:
Louis:
Těžko popsat první dojmy z dvacátého ročníku festivalu, o jehož loňském, devatenáctém pokračování jsem už napsal, že měl úplně všechno. Letošní Brutal Assault to měl rovněž, o čemž svědčí i čerstvé zprávy o rekordní návštěvnosti. A i v nelidských klimatických podmínkách, které vydržely od středy až do neděle a často vyzývaly k úkrytu do chladivých vnitřních prostor josefovské pevnosti, byl festivalem, který si obhajuje své specifické kouzlo a atmosféru, kterou jinde nepotkáte.
Krom spousty hudebních zážitků, z nichž si budu zejména pamatovat fenomenální koncert DEATH TO ALL a totální výprask, který uštědřila SEPULTURA potulnému cirkusu Maxe Cavalery SOULFY, jsem si náramně užil především výroční výstavy, ohlížející se za všemi festivalovými léty a nabízející spoustu zajímavých informací. Potěšily i další drobnosti, jako rozšířená nabídka piv, unikátní WC kanálek nalevo od pódií a další podobně přidané hodnoty, které jsou vůbec velmi silnou stránkou festivalu, na němž je proto vidět, jak moc ho mají jeho pořadatelé rádi a s jakou vášní se mu věnují.
Ale abych to zkrátil – jsem prostě pyšný na to, že jsem na Brutalu zase byl, protože podobně unikátní akci abyste pohledali, a přestože jména vystupujících kapel se už často opakují, pořád je to ten největší metalový svátek u nás a v blízké Evropě, ať si kdo chce co chce říká.
A svátky se mají světit, to je marné.
TOP 7:
NUCLEAR ASSAULT, BE´LAKOR, BIOHAZARD, ANNIHILATOR, CANDLEMASS, SEPULTURA, DEATH DTA
Očekávání stoupá, jsme před branami:
U merchstoru už je narváno:
Zkoumám nové i staré dekorace, je jich opět mnohem více:
Nekonečná fronta na setkání se SOULFLY:
Od čtvrtka probíhá pravidelné zavlažování:
Čurby zdržuje frontu na kafe :)
Všude po areálu jsou vidět poutače na knihu k dvaceti letům Brutal Assaultu:
Ta se následně prodávala v sekci, kde byla i historická galerie festivalu:
Přízdoby a dekorace se nevyhnuly ničemu:
Krom toho festival ozdobily i nové Brutalicony:
Horký kůň RIPova stravování druhého dne:
Symbolem letošního ročníku byli zahalení Brutal netvoři, kteří vše většinou nedostupně sledovali ze zdí:
Ve čtvrtek se před scénou objevila děla. Konfetová.
Ztáty v kotli jsou někdy psychycké, někdy naprosto hmotné:
Jídlo za 4 žetony. Drahé, ale dobré:
Tady jste se mohli naučit znakování a dát si výtečnou ledovou kávu:
Nejfotografovanější pár Brutal Assaultu:
Stánek s výtečnými antioxidantními drijáky:
Ring pro vegan fighter exibice:
Krom Brutal monster se občas na hradby přišly podívat i ovce:
Rychlá spojka v backstage:
Pokud byste si kladli otázku, co se děje za tou televizí mezi scénami, tak všelicos, třeba pinčes přes bednu s pálkami z racku:
Toto je takzvaná Myší díra, musí tudy projít každá kapela, co jde na hlavní scénu:
Poslední den vyrostla v Octagonu Oriental stage:
SÓLSTAFIR a podpisovka:
V řadě Brutal crew jsem našel některé naše čtenáře:
Selfíčka v zákulisí:
Náměstí se zázemím pro kapely:
Hasičské vozy připravené ukončit koncert CULT OF FIRE:
Areál a momentky:
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.